Založit webové stránky nebo eShop

chovatelská stanice z Elsameru

agility

Poslední měsíce v bodech:

2012

2011

28.10. 2010 - poslední závody v Hradci Králové, po návratu domů jsme zjistili, že Nessie se hárá

10.11. 2010 - krytí - Rastym z Agova dvora

9.1.2011 - vrh A kníračů z Elsameru

10.3. - po 4 měsících první trénink - zvládnuto se stejným nadšením jako v předchozích letech:-)

Trénink 19.3. - http://www.youtube.com/watch?v=DV2dSyzQoXE&feature=channel_video_title.

Trénink 2.4. - http://www.youtube.com/watch?v=phPLQgF00pk&feature=channel_video_title

 
Pohár Vysočiny
3. – 4.7.2010
 
V domácím prostředí, na cvičáku v Heleníně, startujeme poprvé na Poháru Vysočiny. Jsou to naše třetí dvoudenní závody.
Před slunečním žárem je Nessie skrytá v kleci, kterou posunuji do stínu. Já s ostatními jihlavskými pejskaři pomáhám při organizaci. Takže při stavění parkurů pod vedením rozhodčího Tomáše Glabazni si užíváme jeho rozvážné rozmisťování překážek.
Krátce po osmé startují na jumpingovém parkuru kategorie large, po nich media, takže se dostáváme na plac po desáté hodině. Končíme s jedním odmítnutím a jednou chybou na 12. místě z 29 startujících. Na parkuru si výborně vedly i kamarádky z tréninku: Jessica, Ajša a Bianca.
Bezprostředně po jumpingu následují zkoušky. I když bychom tam měli sbírat body, protože jedničky už máme splněné, děláme znovu chybu a v součtu s umístěním získáváme jen velmi dobrou.
Poslední parkur je agility speciál. Běžíme ho kolem 16. hodiny, kdy je většina psovodů i psů už zmožená. Nessie je tradičně jako pružina, ale dvakrát chybujeme a končíme na 13. místě. Ale pořád můžeme myslet na celkový součet.
V neděli se začíná od small, nastupujeme jako šestí a tratí letíme bez zaváhání, čistě. I když – bez zaváhání jde Nessie, já občas musím přemýšlet, protože se mi na parkuru už motá hlava. Bereme páté místo a na procházce se soustředíme na další boje.
Parkur na zkoušky je jednoduchý, ale opět se nesoustředíme, já jsem zvolil špatný náběh na slalom, kde máme dvojí odmítnutí. Jsem rád, že končíme bez diskvalifikace.
V posledním parkuru jsou tunelové vychytávky – náběhy do dvou rovnoběžně postavených tunelů, to se dá ještě zvládnout, ale z tunelu kolmo na slalom? Tuším, že na pravou ruku by Nessie zmatkovala, při prohlídce si zkouším obíhání a i při závodě sprintuji a stíhám Nessie navést na levou ruku. Po slalomu otočka o 180 ° a dvojskok a … a netuším. Vidím ještě 5 překážek, ale ne všechny vedou do cíle. Intuitivně se dvakrát oženu rukou, Nessie skáče, prolítne tunelem a já vidím cílovou skočku. Nechápu, že jsme dokončili bezchybně. A díky čtvrtému místu se v konečném součtu posunujeme na stříbrnou pozici!
 
Bilance letošních parkurů: 3 závody – 15 parkurů, 14 dokončených.
 
 
Třešť – dvoudenní agility 12. a 13.6.2010
 
            Na třešťské parkury odjíždíme s cílem atakovat aspoň jednou stupně vítězů. To se nám podařilo hned dvakrát, když jsme jumpingovým parkurem se 17 překážkami prolétli v druhém nejrychlejším čase, ale kvůli shozeným skočkám jsme skončili sedmí, respektive čtvrtí.
            Díky dokončeným všem čtyřem soutěžním parkurům jsme ovšem za víkendový součet získali bronz, takže dílčí nezdary jsme si vynahradili při závěrečném vyhlašováníJ
            V sobotu jsme nastoupili na parkur jako jedni z prvních. Nejdřív startovali small, navíc jsme měli číslo 6. Sedmnáct překážek zvládáme plynule. Jen při doběhu do cíle mě rozhodilo, že byly dvě tyčky na zemi. Myslel jsem si, že nám zapomněli po předchozí dvojici postavit parkur, ale jak jsme zjistil, Nesina nezvedala nohy a skočky při prvním překonání shodila. Takže jsme měli sice čtvrtý nejrychlejší čas, ale celkově z 27 startujících jsme skončili na 12. místě.
            Ve zkouškách už od srpna máme splněnou 1. kategorii, takže můžeme riskovat. Teoreticky bychom měli být v popředí, ale to se hatí po náběhu z tunelu do plecháče. Vysílačka do tunelu sice vyšla, ale do plecháče Nesina na poprvé odmítla, navíc zastávkovala i u kolečka. Takže celkově 9. místo ze 14 startujících.
            V poledne nás překvapila hlavní pořadatelka. Kromě toho, že závody organizovala, závodila asi se 3 psy, tak se stačila ještě vdát. Po cca dvacetiminutovém obřadu následovaly další běhy.
            Na Nesině nebylo ani pořádně znát vedro, před parkury byla nažhavená jako vždycky.
Agiliťácký parkur měl 20 překážek. Zaběhli jsme druhý nejrychlejší čas, ale opět Nessie shodila tyčku, takže jsme nemuseli ani čekat na vyhlášení výsledků – 7. místo. Ale závěrečnou řadu skoček,  kde ostatní chybovali, šla Nesina bezchybně.
            V neděli ráno jsme nastoupili na pořádně podmáčený parkur. Nejdřív nás čekal agiliťácký parkur se 17 překážkami. Nessie odmítla jednu skočku, špatně jsem ji navigoval, další shodila. Takže jsme byli desátí z 25 startujících, ale dokončili jsme 3 parkury a mohli jsme pomýšlet pořád na celkový součet.
            Ve zkouškách Nessie odmítla hned 3x kolečko. Překážka je trochu jiná než na tréninku, takže jsem Nesinu musel odložit a po disknutí a uklidnění jsme aspoň doběhli druhou část parkuru. Ale vzhledem k tomu, že jsme letos běželi 9 závodních parkurů a jen jednou jsme se diskli, tak jsem byl rád, že to vyšlo zrovna na zkoušky.
            Před závěrečným parkurem jsme se soustředili tak pekelně, že jsme 19 z 20 překážek zvládli bravurně. A když už jsme slyšeli potlesk, tak při poslední skočce zase spadla tyčka. Takže místo 2. místa za rychlost jen brambory.
            Vzhledem k tomu, že pořadatelé v Třešti vyhlašují do 5. místa, tak jsme si nedělní vyhlašování užili: nejdřív salám pro psa za 4. místo v jumpingovém parkuru, pak další salám za nedělní součet (to jsme těsně uhájili 5. místo). Při vyhlašování celkových výsledků jsem čekal, že bychom mohli být kolem 5. místa, ale když nás nezahlásili ani na 5., ani na 4. místě, tak jsem už nečekal, že bychom mohli výš být. Bronzový úspěch překvapil. Kromě třetí štangle salámu jsme dostali i eukanubácký granule a pohár.
                                                                                  červen 2010
 
Jumpingový speciál – 1. května 2010 Jihlava
 
            Po páteční bouřce je ráno mokro, ale naštěstí přestává pršet, takže parkury postavené Zdeňkěm Spolkem si užíváme.
            Začínají large, takže víc než hodinu stopujeme v tandemu s Luckou a odhadujeme úskalí prvního parkuru, který má 20 stanovišť.
Při prohlídce se zdá, že se dá parkur zvládnout. Nesina je patřičně nažhavená, ale před startem dodržujeme klasický rituál – vydovádění při aportu, zklidnění při odložení a pak do zbbnutí přeskakování do osmičky při skočce na rozskakování.
Stejně ale Nessie čeká na startu jako pružina. A parkurem prolítá perfektně, vymotáme se i u trojích skoček vzadu. Při náběhu do slalomu máme chybu, kterou naštěstí opravujeme. Díky rychlosti jsme na 4. místě z 20.
Další parkur následuje bezprostředně, protože mezi námi závodí jen veteráni a začíná se od „smolíků“. Už při prohlídce se mi točí hlava a moc si nevěřím. Na parkuru se daří volit optimální stopu, malé zaváhání na parkuru jsme ustáli a v hodnocení jsme si vyběhli placku – stříbro.
Při kategorii large jeden belgický ovčák závodil s takovým nadšením, že zlomil tyčku u slalomu, takže byla neplánovaná technická přestávka.
Poslední parkur začínají opět large a medium, takže odhadujeme, jestli je parkur k uběhnutí. Prohlídka vypadá jednoduše. Ale na agility je nádherná právě nejistota. I poslední skočka při parádním běhu se dá minout, případně shodit a tím pádem se pořadí zásadně mění.
Kdybych mohl zvolit rychlost, tak Nessie přeladím z pětky na dvojku a poslední parkur odběhneme na jistotu. Nessie ale vyráží jako střela, po čtvrtém stanovišti, skočce, se při zalomení do tunelu dostala pod mé nohy. Celkem jsem se lekl, stačil jsem se i omluvit, ale Nessie běží bez škobrtnutí dál. Chybu máme opět na slalomu. Vzhledem k tomu, že ostatní smolíci byli šikovní a osm jich dokončilo bezchybně, tak končíme třináctí.
V konečném součtu jsme ale těsně uhájili bronz!
Haf!!!
 
 
-----------------------------------------------------------------------------2009--------------------------------------------------------------------------------------------------- 
 
Agility závody v Třešti
12.9.2009
 
Po měsíci vyrážíme závodit. Jezdecký areál v Drastích v Třěšti známe už z červnových závodů. Z Jihlavy to máme kousek, tak vyrážíme ráno v sedm hodin.
Sotva stačím postavit klec a krátce vyvenčit a už mířím na první prohlídku parkúru. Začíná se zkouškami a my nastupujeme v první skupině SA 1 (small – jedničkáři – začátečníci). Parkur není těžký, chybí třeba slalom.
Koukám, že kníračkářskou komunitu zastupujeme sami, tak se musíme snažitJ.
Nejdřív nastupují large (velcí), po nich medium (střeďáci) a před devátou jdeme závodit my. Nesina je napružená jako tradičně. Máme s sebou podušku,protože hárá, takže před startem ji ještě musím odložit na „startovací plochu“. Než se zorientuji, tak asi dvakrát mám hlavu zamotanou, ale postupně se nám daří nástrahy trati překonávat bez problémů. 15. překážkou je áčko. Protože je mokro, tak na kluzkém materiálu Nessie neudrží balanc a předvede povedený držkopád, který má do elegance daleko, ale zázračně škrtne nohama o zónu, takže bez chyby pokračujeme dál. Jenže já jsem už o krok vepředu, a jak mě chce Nesina dohnat, nesrovná se a na předposlední překážce shazuje tyčku. Máme sice druhý nejrychlejší čas, ale vinou chybky jsme pátí (z deseti startujících). Ale i to se počítá. Hodnocení do výkonnostního průkazu: další výbornáJ.
Na druhý parkúr nastupujeme až po desáté, takže jdeme venčit do zahrádkářské kolonie nad Třeští. Při prohlídce parkúru se spustil doslova liják. I druhý parkúr jsou zkoušky. Dvě třetiny zvládáme v pohodě. U slalomu Nesina nabíhá špatně, ale hned se opraví. Následně ale vynechá tyčku (což se jí zatím nepovedlo ani v tréninku), ale znovu se daří bez průtahů chybu opravit. Po úspěšném dokončení slalomu mám asi pocit, že jsme na parkúru už nějak dlouho, takže fatálně míjím dvě překážky a míříme do cíle… Pro diskvalifikaci.
Po poledni se vyčasuje. A rozhodčí staví parkúr na agility. V něm máme dalších 20 soupeřů bez rozdílu výkonnosti. I když vzhledem k tomu, že o víkendu je mistrovství republiky, kam se kvalifikovali ti nejlepší, tak trojkařů je pomálu, ale konkurence 21 psů je stejně velmi dobrá. Běžíme jako šestí. A bez jediné chyby. Po doběhu v cíli cítím, že jsme ostatním hodili rukavici. Věřím v medaili. Když mi pak přijdou říct, že jsme první a v super času, tak se pádím kochat na výsledkovkuJ.
Okolní spolusoutěžící vtipkují: jestli prý nechceme přeměřit a jít do medíků. Je jasné, že jorkšírci proti kníračovi mají nevýhodu. Ale zase s pudlíky nebo šeltiemi se můžeme srovnávat. Marta se svou brabanticí Ajšou nás přesvědčuje, ať dáme šanci taky jiným.
Závěrečný jumpingový parkúr je bez zónovek, zato skočky sudí Lenka Pánková rozházela jako puzzle. Ve čtverci skoček, které máme překonat jako osmičku, se nemotáme, daří se otočky a následně zvládáme áčko, dálku a tunel. Běžíme jako rakety a vypadá to na medaili. Po tunelu je předposlední překážka – skočka, vedle ní je další. Nessie navádím špatně a probíhá mezi nimi, slyším šum mezi přihlížejícími a periferně vidím,že je Nessie za špatnou překážkou. Ona jen proběhla mezi nimi, ale to mi nedochází… A stejně je v takové pozici, že navést ji správně by byl um. I když se o to intuitivně pokouším, tak skáče ve špatném směru a teprve teď vidím, že rozhodčí ukazuje disk. Už vím, jak se cítil Lukáš Bauer, když před lety z první pozice najížděl do cíle, ale zvolil špatný koridor a musel si na své první vítězství v SP počkat…
Ale z vedení na parkúru mám(e) moooc dobrý pocit, takže aspoň nesoustředěností dávám šanci soupeřůmJ Martě přeju, ať to využije, což se jim daří, protože dobíhají na čtvrtém místě.
Při vyhlašování si užíváme stupně vítězů. Nessie dostává pohár, pytel granulí, konzervu.
Baf.
 
Bilance parkúrů celkově na 8 soutěžích : 31 - 20 dokončených
                                                                                                                    září 2009
 
O nejlepšího psa Loun, Mistrovství České republiky kníračů – Louny (8.-9.8.2009)
 
Agility svým průběhem jsou dramatičtější než biatlon. I když vyhrajete 3 běhy, tak v posledním, čtvrtém, můžete udělat fatální chybu na poslední překážce a celkově se propadnete.
Druhý srpnový víkend jsme s Nessie poprvé absolvovali dvoudenní závody – O nejlepšího psa Loun.
Do Loun jsme cestovali už ve čtvrtek, v chmelařské oblasti nedaleko Slaného jsem navštívil vísky Srbeč a Milý, kde jsem před 20 lety česal chmel. Louny mě překvapily svou dominantou – pozdněgotickým chrámem sv. Mikuláše, na jehož stavbě se podílel Benedikt Rejt. Po aklimatizaci jsme v pátek pěšmo vyrazili podél Ohře, vyšlápli jsme k Ejemově chatě s Frotzelovou rozhlednou na Stříbrníku. V rovinaté krajině kopec 275 m n.m. opravdu vyčnívá; vedle se tyčí kopec Raná (457 m n.m.), z něhož slétávají paraglidisté.  Odpoledne po túře byla Nesina aspoň částečně uondaná, večer jsme na cvičáku zkusili pár tréninkových běhů, abychom okoukali překážky, které jsou materiálově nebo konstrukcí trošku jiné než z jihlavského cvičáku.
Před soutěží v Lounech jsme v rámci 6 závodů (Třebíč 3x, Jihlava, Třešť a Kardašova Řečice) absolvovali 19 parkurů. 12 jsme dokončili, sedmkrát jsme se diskvalifikovali. Ve zkouškách skupiny A1 jsme měli dvakrát výbornou a jednou velmi dobrou. Z dokončených parkurů jsme byli dvakrát třetí a v dalších třech jsme získali kredit na mistrovství republiky.
Před dvoudenním kláním v Lounech jsem si říkal, že dokončit aspoň polovinu z 8 parkurů by bylo príma a bonusem by bylo jednou se dostat někam do horní třetiny výsledkovky.
V Lounech jsme absolvovali dvoje zkoušky, dva parkury započítávané do mistrovství České republiky kníračů a 4 parkury, jejichž výsledky se sčítaly do soutěže „O nejlepšího psa Loun“.
V sobotu i v neděli se snažím ráno před sedmou Nesinu při venčení trochu utahat a házím ji aport, ale na cvičáku se chová stejně jako pružina, takže většinu času tráví v kleci, kde je celkem v pohodě. Na parkur jdeme až těsně před startem, aby se (a mě) zbytečně nevytáčelaJ
Postavené jsou dva parkury. Na jednom soudcuje Zdeněk Spolek, na druhém Alice Glöcnerová. Oba rozhodčí máme na soutěži poprvé. Zdeňka Spolka známe z letního tábora v Heleníně, kde nám na začátku července radil, jaké chyby odstranit.
Začínáme kolem 8.30 a program opravdu „šlape“.
V jumpingovém (bez „zónovek“ – kladiny, áčka) parkuru Nessie odmítá u slalomu, z 35 startujících jsme 14. Následuje kníračkářský mistrovský speciál v agility. První polovinu jdeme celkem dobře, bezchybně, ale ve druhé části máme několik odmítnutí – i kvůli tomu, že do tunelu navádím povelem „hop“… Takže disk.
Následující agility parkur v rámci „lounské soutěže“ zvládáme s jedním odmítnutím (slalom) a jednou chybou (skočka) jako 13. (35 startujících). Na závěr nás čeká zkouška. Parkur je podle výkonnosti – tím, že jsme v kategorii nejnižší (1), tak se dá zaběhnout. Bez větších problémů dokončujeme. Nessie se jako vždycky dokáže před některými překážkami ještě protočit, takže jsem myslel,že jsme měli odmítnutí a na výsledky jsem ani nečekal.
Kolem 14. hodiny jsme oba tak zmoženi, že jsme na chvíli zadřímli. Po probuzení jsme potkávali ověnčené pejsany; právě proběhlo vyhlášení. Jedna pejskařka – kníračkářka s omedailovanou smečkou blahopřála i nám, že jsme také uspěli, Ve zkouškách jsme totiž byli bezchybní a skončili na 3. místě z 20 startujících psů!
3 odběhnuté parkury po sobotě s jedním medailovým zápisem, to už je skoro splněný plánJ
V neděli zahajujeme mistrovským jumpingem kníračů. Při prohlídce (cca 7 minut, pouze psovodi bez psa) se snažím zapamatovat těch 20 překážek, vidět, kde by mohla být NessieJ Na rozdíl od předchozích závodů na Vysočině nemám v Lounech žádného známého traséra, podle kterého bych se držel. Ale radím se s Věrkou Janatovou z Třebíče, která má velkého knírače. A při parkuru risknu náběh do slalomu z levé ruky (vyjde), až ke konci Nesina odmítá kolečko. Přestože jsem se na něj soustředil, musíme ho opravit – úspěšně. I s jedním odmítnutím dokončujeme jako šestí ze 13 startujících psů. V součtu kníračkářského šampionátu jsme celkově na 8. místě.
Parkur na zkoušky se zdá jednoduchý. Nessie chybuje v úvodní části u slalomu,ale úspěšně opravujeme. V závěru po dvou skočkách zapomínám na předposlední překážku – tunel – a navádím Nesinu rovnou do cíle. Takže disk. Říkám si, pokud by to měl být jediný nedělní disk, pak by to nevadilo, zkoušky už máme splněné.
Agiliťácký parkur je pěkná motanice. Dvojice před námi se diskla úplně fatálně: psovodka zapomněla sundat obojek. I já mám problémy s rozepnutím obojku – zaklapla se jakási pojistka, než jsem to zjistil, chvilku to trvalo…
Problémy máme se samostatným naváděním mezi vícero skočkami vedle sebe (nebo za sebou), ale Nessie aspoň nemíří k jiným překážkách, takže s jednou chybou (shozená tyčka u skočky) a jedním odmítnutím (opět kolečko) dobíháme jako patnáctí. Tomu říkám vyrovnanost: v rámci lounské soutěže 13., 14., 15. místo.
Před posledním jumpingovým parkurem mi připadá Nesina už nervoznější, před startem drásá vodítko. Já mám hlavu z parkuru dokonale zamotanou. Sledovat nejde ani předchozí závodníky – většina se diskla, chybovala. Startujeme a letíme jako střely. Daří se mi mi otočky, Nessie sleduje a jde ideálně – 32,68 čas v cíli. A slyšíme pochvaly. Věřím v umístění do šestky a tajně doufám v medaili. Pohled na výsledkovku je neskutečný: všichni soupeři jsou pod námi.
V celkovém součtu jsme se díky poslednímu úspěchu vyšvihli na 4. místo z 29 startujících psů. Časově bychom měli i na bednu, ale chyby znamenaly „brambory“. Ale i to je motivace do dalších tréninků.
HAF!
Výsledky:
zkoušky SA 1             (20 startujících)
-         3. místo
-         disk
 
MČR kníračů                       (13 startujících malých kníračů v kategorii small)
agility             - disk
jumping           - 6. místo
 
O nejlepšího psa Loun         (celkově 29 startujících v kategorii small)
agility             - 13. místo       (35 starujících)
- 15. místo       (36 startujících)
jumping           - 14. místo       (35 startujících)
                                  - 1. místo         (32 startujících)
 
          Celkově – 4. místo                 (29 hodnocených)
 
 
 
TOPlist